Rozhovor s Ivanem Matviichukem o tom, jak se dostal k fotbalu, jaká byla jeho cesta do Varnsdorfu či jak se těší na pohárový duel proti Slavii.
Ivane, jak jste začínal s fotbalem a co vás k němu přivedlo?
S fotbalem jsem začal v šesti letech v mém rodném Žytomyru, v týmu Polissja, který dnes hraje ukrajinskou Premier League. Fotbal byl vždy důležitou součástí naší rodiny – můj otec, strýcové i dědeček se v minulosti také věnovali fotbalu. Dá se tedy říct, že lásku k této hře jsem měl v sobě už od dětství.
Jaká byla vaše cesta před příchodem do Varnsdorfu?
Ve třinácti letech jsem se dostal do akademie Šachtaru Doněck, kde jsem strávil čtyři roky až do začátku plnohodnotné války na Ukrajine v roce 2022. Právě tehdy podle mě začala moje vážnější fotbalová cesta.
Do akademie Šachtaru si mě tehdy vybral Jorge Raffo, který byl v té době jejím ředitelem. Je to člověk s obrovskými zkušenostmi ve světovém fotbale – v minulosti působil také jako ředitel akademie Boca Juniors a byl součástí skautského a sportovního prostředí, které stálo například u příchodu Lionela Messiho do Barcelony. Pro mě bylo proto velkou ctí, že si vybral právě mě a dal mi možnost stát se součástí akademie Šachtaru.
Šachtar má jednu z nejlepších fotbalových akademií ve východní Evropě a pro mě to byla obrovská škola. Během čtyř let jsem pracoval s velmi kvalitními trenéry a skauty a každý den jsem se pohyboval v profesionálním prostředí. Právě tam jsem získal velmi dobrý technický a taktický základ, který se pro mě později stal důležitý při přechodu do dospělého fotbalu. V době, kdy tým vedl Roberto De Zerbi, jsem měl také možnost trénovat s A-týmem, což pro mě byla další velmi cenná zkušenost a možnost poznat prostředí profesionálního fotbalu z ještě větší blízkosti. Akademií Šachtaru navíc prošlo mnoho hráčů, kteří dnes působí v předních evropských klubech, takže být součástí takového systému pro mě byla nejen velká zkušenost, ale také důležitá etapa mého fotbalového vývoje.
Bohužel po začátku války na Ukrajině v roce 2022 jsem byl nucen opustit zemi a přestěhovat se do Německa. Tam jsem dostal možnost trénovat a hrát za akademii Borussie Dortmund. Jsem klubu velmi vděčný za to, že mi v tak těžké životní situaci umožnil pokračovat ve fotbale a dál se rozvíjet.
V té době byl mým trenérem v akademii Sebastian Geppert. Později se stal součástí trenérského týmu prvního mužstva Borussie Dortmund po boku Edina Terziće. Po rozhovorech s ním jsme došli k závěru, že pro můj další rozvoj potřebuji především pravidelnou herní praxi. Proto jsem přešel do týmu z Dortmundu, který byl úzce spojený se systémem Borussie Dortmund. Začínal jsem tam v mládežnickém týmu a později jsem dostal možnost hrát i dospělý fotbal. Toto období mi dalo velmi cenné zkušenosti a pomohlo mi pokračovat v rozvoji v německém fotbale.
V pravý moment se v mém životě objevili lidé z agentury Talented Birds, kteří ve mě uvěřili a viděli ve mně potenciál. Talented Birds je agentura vedená velmi známými osobnostmi ukrajinského fotbalu – například bývalými ukrajinskými reprezentanty Jevhenem Konopljankou a Romanem Zozuljou a také Olegem Melnyčukem. Pro mě je velkou motivací být součástí projektu, za kterým stojí lidé s takovými zkušenostmi a jménem ve fotbale.
Jsem jim velmi vděčný za důvěru, podporu a pomoc v této fázi mé kariéry. Právě díky jejich práci a úsilí jsem dostal možnost přijít do Varnsdorfu a pokračovat v kariéře v České republice.
Za sebou máte ve Varnsdorfu už druhou sezonu. V čem jste se podle vás jako hráč nejvíce posunul?
Od svého příchodu do Varnsdorfu cítím výrazný posun. Český fotbal je velmi důrazný, fyzicky náročný a intenzivní, ale zároveň dobře organizovaný a takticky vyspělý. To se mi líbí, protože každý zápas je pro mě velkou výzvou a zároveň příležitostí se něco nového naučit. Prakticky každý soupeř dokáže být nebezpečný, takže každý zápas vám přináší nové zkušenosti a pomáhá vám posouvat se dál.
Za tu dobu cítím zlepšení po fyzické, technické i mentální stránce. Jsem dnes vyspělejší a stabilnější hráč a pravidelná herní praxe mi v tom hodně pomáhá.
Jste univerzální hráč – můžete nastoupit v záloze i na pozici stopera. Která pozice vám osobně vyhovuje více?
Mohu hrát na obou pozicích, ale osobně mi nejvíce vyhovuje role defenzivního záložníka. Ve středu hřiště jste neustále v centru dění, jste často u míče a můžete ovlivňovat průběh zápasu.
Pro mě je ale nejdůležitější tým. Jsem připraven hrát tam, kde mě trenér potřebuje a kde můžu být pro mužstvo nejvíce užitečný. Můj úkol zůstává vždy stejný – vyjít na hřiště, dát do zápasu všechno a pomoci týmu k vítězství.
V této sezoně jste zatím nechyběl ani v jednom utkání. Jak se fyzicky a herně cítíte? Je pro vás důležitá důvěra trenéra?
Především jsem trenérům velmi vděčný za jejich důvěru. Je to pro mě opravdu důležité a v každém zápase se jim za ni snažím odvděčit svým výkonem a přístupem na hřišti.
Po fyzické i herní stránce se cítím velmi dobře. Pravidelná herní praxe a kvalitně nastavený tréninkový proces – jak s týmem, stejně jako individuální práce s mým osobním fitness trenérem, mi pomáhají být v dobré formě a neustále se zlepšovat.
Když porovnáte letošní sezonu s tou minulou, co se podle vás ve Varnsdorfu nejvíce změnilo?
Minulá sezona byla pro náš tým náročná, ale myslím si, že právě tyto těžké chvíle nás udělaly silnějšími a ještě více nás stmelily jako tým.
Máme v mužstvu mnoho individuálně kvalitních a zkušených hráčů a nyní jsme ještě více sehraní a lépe se na hřišti doplňujeme. Asi největší změnu ale vidím v naší mentalitě.
Všichni v týmu máme jeden společný cíl – pomoct Varnsdorfu postoupit do druhé ligy. Právě tento cíl nás spojuje a motivuje každého z nás, abychom každý den pracovali a dávali do toho maximum.
Máte pocit, že i vy osobně hrajete letos s větším sebevědomím než v loňské sezoně?
Ano, cítím se sebevědoměji. Především je to výsledkem pravidelné herní praxe, zkušeností a neustálé práce na sobě.
Zároveň jsem jedním z kapitánů týmu, takže si dobře uvědomuji odpovědnost, která s tím přichází. Je to pro mě další motivace být příkladem pro spoluhráče, ať už na hřišti, nebo mimo něj.
V Neratovicích jste vstřelil velmi důležitý gól a pomohl týmu k vítězství 2:1. Jak na ten moment vzpomínáte?
Samozřejmě mám velkou radost, že se mi podařilo vstřelit svůj první gól za Varnsdorf. Byl to náročný zápas proti dobrému soupeři, takže ten gól byl o to důležitější.
Nejdůležitější ale je, že nám pomohl získat tři body. Osobní momenty jsou samozřejmě příjemné, ale pro mě je vždy na prvním místě výsledek týmu.
Ve středu vás čeká Slavia, účastník Ligy mistrů. Jak vám to zní?
Když jsme se dozvěděli, že nám los přisoudil Slavii, samozřejmě jsme měli všichni velkou radost. Je to tým na úrovni Ligy mistrů, soupeř nejvyšší kvality, a pro každého fotbalistu je takový zápas obrovskou motivací.
Budeme je čekat na našem stadionu. Myslím, že pro všechny to bude speciální zápas a každý z nás chce vyjít na hřiště, ukázat své nejlepší schopnosti a dát do toho všechno pro tým.
S jakým cílem půjdete do zápasu?
Když vycházím na hřiště, můj cíl je vždy jen jeden – vyhrát. Nezáleží na tom, kdo stojí proti nám. Slavii respektujeme a dobře si uvědomujeme její kvalitu, ale na hřišti je vždy jedenáct hráčů proti jedenácti.
Ve fotbale je možné všechno. Nejdůležitější je věřit ve své schopnosti, nebát se soupeře a nechat na hřišti maximum. Já našemu týmu věřím a myslím si, že jsme schopni potrápit i tak silného soupeře.