Jedenáctou sezonu působí v našem klubu duše A týmu, masér, kustod, kuchař, vychovatel, trenér hokejového týmu, záchranář, milovník jídla… Milan Tajnert.
Jak jste se dostal maseřině?
K masérství jsem se nedostal náhodou. Ta práce mě zajímala, že je to kus zdravotnictví a krásné prostředí. Má sestra je také masérka a dost mě naučila v začátku. Jinak to bylo tak, že jsem dělal na baru obsluhu a přišel ke mně šéf trenér mládeže FK Teplice Roman Vlk a zeptal se mě jestli bych o to neměl zájem. Měl jsem na rozmyšlení cca 20 minut, ale kývl jsem. Hned druhý den jsem jel na MU do Mladé Boleslavi, kde jsme prohráli 4:2. Byla to pro mě velká zkušenost.
Byl jste vždy masér?
Kdepak, jsem vyučený číšník a zaučený kuchař, ale masérství mě začalo zajímat od sestry a práce ortopedie lékařů. Když jsem vařil na horské chatě Moldava v Krušných Horách, tak jsem to měl jako přivýdělek.
Kterými kluby jste prošel?
No začal jsem FK Teplice u mládeže a pak „B“ mužstvo. A díky trenérovi Petru Radovi jsem byl i v kabině „A“ mužstva, když se zranil fyzioterapeut Karel Mališ. Po třech letech jsem odešel do MFK Ústí nad Labem, kde tomu šéfoval pan Musílek a Standa Pelc, byla tam super parta a hlavně postupy z divize až do druhé ligy. Pak tam začal trénovat Jirka Plíšek a já hned raději skončil. Odešel jsem do Německa, kde jsem byl přes dva roky a zažil také postupy. Pak následovalo FK ŘEZUZ Děčín, kde jsem dělal i sekretáře klubu a u toho provozoval restauraci. Po cca pěti letech jsem přišel do FK Varnsdorf, kde pracuji dodnes. Už je to jedenáctá sezóna.
Na které angažmá vzpomínáte nejraději?
Na všechny. Všude bylo dobře a můžu říci, že jsem vždy jako masér postoupil s mančaftem výše. I tady v FK Varnsdorf v roce 2015 do první ligy. Postupy jsou moc krásné zážitky.
Nejoblíbenější trenér?
To se nedá jen tak odpovědět. Aby se člověk někoho nedotkl. Ti co mě dobře znají, mě hodně spojují s trenérem Zdenko Frťalou. Ale musím říci, že se s ním znám pomalu přes 30 let a spolu jsme byli v angažmá jen tady ve Varnsdorfu cca 5 let. a zažil jsem s ním postup do první ligy. To se nedá zapomenout. Ale já uznávám každého trenéra a jeho práci. Jinak mám rád trenéra Petra Radu, ale vážím si všech trenérů. Není to lehká práce. S některými trenéry si volám a je pravda, že nejčastěji to je s Frťou. Ale to je jak jsem již řekl, že se známe spoustu let.
Jak jste se tedy dostal sem do FK Varnsdorf?
V FK ŘEZUZ Děčín na jednou byl konec. Byl to po mě docela šok. Bylo to ze dne na den ohledně financí. V této době se to prostě stává. Po pár dnech jsem zavolal panu Gabrielovi, se kterým se také znám spoustu let, jestli by o moje služby neměl zájem. Během pár dní jsme se dohodli. No a jsem tu dodnes. Působím tu od začátku druhé ligy a pevně věřím, že druhá liga tu bude ještě hodně dlouho.
Docházíte i na místní masérskou školu jako učitel, jak vás to baví? Je to lepší na hřišti a nebo ve škole?
Jednoznačně v kabině a na hřišti, to je moje hlavní náplň práce. Do školy už jen chodím na závěrečné zkoušky jako odborník z praxe. Kdysi dávno jsem ve škole vypomáhal na praxi a teorie masáží.
Hráči mají svůj vzor, máte ho i vy?
Vzor přímo zrovna ne, ale jak jsem se již zmínil, hodně mě naučila moje ségra. Ale nemůžu opomenout Karla Mališe kdysi dávno v FK Teplice, to byla velká škola a Míra Šimeček. Ale dodnes už léta spolupracuji s MUDr. primářem Pavlem Neckářem z oddělení sportovní medicíny v MNUL. Ale i jiní lékaři mi hodně pomáhají, co se týče fotbalu a ortopedie. Samozřejmě nemůžu opomenout našeho klubového lékaře MUDr. Martina Nácovského, se kterým jsem snad každý den v kontaktu.
Jak vypadá váš běžný den?
Jasně že pracovně a s dobrou náladou. Připravit klukům pití, počkám kdo co potřebuje, ale pak musím za trenérem ohledně zdravotních stavů hráčů. No a tak to běží do kola. Jinak rád užívám volna. Starám se o mamku, za kterou dojíždím. Rád relaxuji a moc rád jezdím jen tak autem…..jízda autem mě hodně uklidňuje.
Povídají si hráči při masáži? A nebo relaxují?
Určitě si rádi povídají, málo kdo jen tak lží. Ale je i pravda, že když je hráč hodně v úzkých, tak mlčí a pak jen poděkují. Ale jinak je na masérně zábava, ta musí být……..