Představujeme dalšího trenéra naší mládeže. Miloslav Kucer trenér mladších žáků.
Jaká je vaše trenérská historie a vzdělání?
Mládeži jsem se začal věnovat před 20 lety, kdy jsem jako první trénoval mladší přípravku v Rumburku. Poté jsem pro studium na vysoké škole trenérství přerušil. V roce 2015 jsem přišel do FK Varnsdorf, kde jsem působil napříč všemi mládežnickými kategoriemi, nejdříve jako otec – trenér a následně si dodělal trenérské zkoušky „Licenci UEFA B“.
Jaký jste typ trenéra?
Nevím, to byste se měli zeptat hráčů. Pokud bych měl napsat svoji typologii, tak bych měl napsat, že jsem klidný, vyrovnaný, orientovaný na hráče, usilující o ideální výkon. Vzhledem k tomu, že jsem klasický extrovert, tak se nevyhýbám výbušným komentářům, kritickému hodnocení, stejně tak jako hry na výsledek. Pokud však někdo tvrdí, že nehraje na výsledek tak nemluví pravdu. Na druhou stranu však chci být s kluky především trenér – kamarád.
Jaký herní styl preferujete?
Preferujete takový styl, který Vám umožnují sami hráči a hlavně soupeř. Rád bych preferoval moderní útočný fotbal s taktickými prvky, ale styl hry je rovněž podřízen dalším faktorem v podobě herní inteligence jednotlivých hráčů. Znamená to, jak rychle se hráč dokáže adaptovat na změny nebo způsob hry soupeře. Tady je obrovský rozdíl mezi našimi mládežnickými týmy v kontextu s ostatními.
Co vás motivuje v práci s mládeží?
Tak především mládež sama. Čas trávený na hřišti nebo mimo něj je studnice neobyčejných situací, včetně krásných emotivních okamžiků z utkání nebo vstřelených gólů.
Co je potřeba u mládeže rozvíjet?
Především všeobecné pohybové schopnosti jako například obratnost, rychlost, sílu a koordinaci. Rozvoj těchto schopností je velmi zanedbaný. Základní dovednosti by měly být získávány na základních školách, což se bohužel neděje. Moderní fotbal je dnes o všeobecném pohybu, kde se skloubí mnoho sportovních stylů od atletiky až bojové sporty. Různorodost sportovních aktivit je klíčem k atraktivnosti tréninkových procesů a rozvoji. V našem fotbalu mi chybí především ucelená koncepce jaké dovednosti a kdy, by si je měl hráč osvojit. Nemyslím si, že každý může hrát fotbal stejně tak, jako každý nemůže být doktorem i když umíme první pomoc.
Jak motivujete hráče, aby je fotbal bavil a neskončili s ním?
Motivace je hybnou silou každé hráče, ale i trenéra. V současné době je obtížné motivovat jakéhokoliv hráče. Je zde spousta jiných lákadel od jiných sportovních aktivit až po ty pasivní, jako PC nebo sociální sítě. Hráč především musí chtít sám hrát fotbal a zároveň ho musí bavit. Tady je právě úkol trenéra dělat tréninky co nezábavnější, se spoustou dovednostních her, vycházejících z potřeb a individuálních dovedností pro fotbal.
Jak jste spokojený s dosavadními výsledky svého týmu?
Jsem u kategorie, s kterou jsme v jednom roce vyhráli skoro všechny turnaje a daří se nám celkem obstojně i v žákovské lize. V krajském přeboru jsme minulý rok nepoznali přemožitele. Kluci jsou dobrá parta a myslím, že ještě ukáží co v nich doopravdy je.
Máte v klubu dostačující zázemí pro svou práci?
Osobně si myslím, že tréninkové podmínky jsou na velmi slušné úrovni. Tři kompletní hřiště a další plochy umožňující hrát prakticky fotbal celý rok, jsou na tak malé město i klub, hodně dobré.
Jak funguje spolupráce napříč kategoriemi?
Jako všechny kolektivy tak i trenéři jsou speciální sociální skupinou. Troufám si říct, že spolupráce, tedy z mé strany, je bezproblémová. Všichni se potýkáme se stejnými potížemi. Jedná se především o nedostatek hráčů napříč kategoriemi, včetně neuvážených odchodů do velkých ligových týmů nebo akademií v brzkém věku. Ne vždy je to k prospěchu věci.