Představujeme dalšího trenéra naší mládeže. Tentokrát je to Jakub Novotný za kategorii U10.
Jaká je vaše trenérská historie a vzdělání?
Jako trenér působím ve Varnsdorfu asi 4 roky, kdy jsem začal coby trenér-rodič a následně si udělal licenci C, na kterou hodlám navázat v prosinci dalším stupněm trenérského vzdělávání.
Jak jste se dostal k trénování právě fotbalu?
Fotbal mám rád a přivedl jsem k němu i mého syna, z toho důvodu jsem kývl na otázku pana Vlasty Choda, který trénoval mého syna v mladší přípravce, zda se nechci připojit k trenérskému týmu. Odpověď byla snadná a nová výzva na světě.
Jaký jste typ trenéra? Jaký herní styl preferujete?
Jelikož jdu se synem od začátku a momentálně trénuji starší přípravku, tak o herním stylu nemůže být velká řeč, ale mám rád rychlý útočný fotbal s častou střelbou. Snažím se působit klidně a na kluky moc neřvat, být jim spíš oporou a kámošem. Ale kluci mě dokáží pořádně vytáčet, kdy to občas nevydržím a od plic si zařvu.
Co vás motivuje v práci s mládeží?
Určitě pokrok, který jde na klucích vidět, že je sport baví a chtějí ho v této době počítačů dělat. Radost po vítězství, po vstřeleném gólu, ale i zklamání po prohře.
Co je potřeba u mládeže rozvíjet?
Celkově u všech sportů hlavně chuť a radost ze sportu a momentálně už od nejmenších, pohybové aktivity. Je žalostné, že plno dětí není schopných udělat kotoul, ale mobil ovládají poslepu.
Jak motivujete hráče, aby je fotbal bavil a neskončili s ním, hlavně v této době, kdy s kluky nemáte osobní kontakt?
V této době je to složité, osobní kontakt nenahradíme, myslím si, že to není momentálně ani tak o nás jako o trenérech, ale o rodičích a samotných hráčích. S hráči komunikujeme přes sociální sítě, dostávají lehké týdenní úkoly se zpětnou vazbou, moc odpovědí však nechodí. Vím, že to pro rodiče také není lehké a časově to mají v této době složité (práce, online výuka, domácnost). Pokud však na kluky nedohlédnou, tak spíš budou sedět u televize, než by si šli dobrovolně zatrénovat, takových je bohužel málo.
Jsou v klubu dobré podmínky pro vaši trenérskou práci?
Myslím si, že ano. Co se týče klubu, tak se nám snaží nastolit dobré podmínky. Máme slušný fotbalový areál s několika hřišti, mít tři hřiště, z toho jedno 2 minuty chůze (vojenčák), je super. Mnoho klubů nám to může závidět a to nepočítám hřiště za sportovní halou. Tréninkové pomůcky jsou také dostačující, takže si asi na nic stěžovat nemůžu.
Je něco, na co jste jako trenér opravdu pyšný?
Asi na tuto půl sezónu, kluci začali při zápasech makat, hrát jako jeden tým, podporovat se. Což nám minulý rok chybělo. Škoda, že přišla nucená pauza.
Máte nějaký trenérský vzor?
Nevím jestli je úplně můj vzor, ale líbí se mi František Straka.
Jaký je váš trenérský cíl?
Určitě v lednu dodělání licence B a dojít s klukama, které momentálně trénuji, co nejdál napříč kategoriemi.
Jak je těžké skloubit práci, rodinný život a trénování? Navíc ještě v Kotlině máte v nájmu kiosek…
Je to náročné vše skloubit dohromady, úplně jsem to nečekal když jsem začínal, často jezdím na zápasy ihned po noční, ale zvládnout se to dá. Je dobré, že je nás trenérů u starší přípravky víc a fungují záskoky, když jeden z nás nemůže. Co se týče kiosku, tak ten má naštěstí pod palcem manželka, takže mě moc nezatěžuje. Myslím, že se jí povedlo udělat z kiosku takové malé zázemí pro rodiče, trenéry a fanoušky varnsdorfského fotbalu.
